Óda na absenci zpráv z Erdoganovy bezpečnostní zóny

Skvělý dotaz p. Žahoura, co se vlastně děje s uprchlíky, které Erdogan chtěl nastěhovat do své bezpečnostní zóny, ve mně vzbudil zvědavost, a rád se zde podělím o její výsledky.

25. října loňského roku uveřejnil Reuters. Nadpis je, že Turci násilně stěhují syrské uprchlíky do bezpečnostní zóny, zatímco Ankara tvrdí, že již 360 tisíc uprchlíků se přestěhovalo dobrovolně.

Deutsche Welle téhož dne v článku nazvalo stěhování uprchlíků „protiprávním“. Patrně se snaží zdůraznit oč humánnější byl několikaletý mezikontinentální pochod hladu, který pro uprchlíky uspořádala Angela Merkelová. I pro nás z toho plyne poučení. Jakmile jednou uprchlíky přijmeme, dopustili bychom se bezpráví, pokud bychom se je snažili vrátit zpátky do jejich země. Pamatujme si to.

Potom ještě 7. listopadu Vox uveřejnil článek o tom, jak jsou uprchlíci zděšeni z toho, že by se měli do bezpečnostní zóny odstěhovat. To je snad i přirozené, někteří se bojí Assada, někteří Turků, a někteří jistě doufali, že se nakonec dostanou do Německa.

A nakonec 18. prosince Reuters dal hlas samotnému Erdoganovi, který světu připomíná, že se na uprchlíky v bezpečnostní zóně vykvajznul. Kritizuje mimo jiné i USA, že se více než o uprchlíky zajímají o syrskou ropu.

Zaměřím se zpět na absenci zpráv, protože narativ který se média snaží prosadit svým žurnalistickým umem, je jasný. Skvělá interaktivní mapa oblasti nebyla od začátku tureckého projektu nikdy tak klidná. Nikdo přímo netvrdí, že by Turci perzekuovali civilní kurdské obyvatelstvo Severní Syrie, pouze že není v zájmu přistěhovalých uprchlíků, o tom mluvit. Jako příklad porušování lidských práv při stěhování uprchlíků, se uvádí zanedbání lékařské péče. Na to si mohou postěžovat i někteří pacienti na českém venkově. Některé články uvádějí, že v bezpečnostním pásmu dochází k případům násilí, a že uprchlíci jsou tak stěhováni do konfliktní zóny. Inu, z tohoto násilí nikdo neviní ani Turky ani Rusy, kteří oblast společně hlídají, a jediní další logičtí pachatelé jsou pak místní obyvatelé, převážně ti Kurdové o které měli všichni takovou starost. Každopádně se Turci těší v Evropě větší nedůvěře, než jakou dosavadní zprávy ospravedlňují.

On totiž ten projekt není tak špatně vymyšlený. Celkem se odhaduje, že uprchlíků v Turecku je 3,6 milionu, a z toho dva milion Erdogan chtěl přestěhovat do bezpečnostní zóny. To není tak úplně necitlivé. Syrských Kurdů je asi 1,2 milionu, ale zdaleka ne všichni mají za hlavní náplň svého života, odtrhnout kus území Turecka a vybudovat tam Kurdistán. To byl dosud nápad přibližně 100 tisíc kurdských bojovníků, kteří jsou většinou z oblasti vyhnáni, a zdá se že se uchýlili do Iráckého Kurdistánu. Připomeňme si, že smyslem je, bezpečnostní zónu udělat bezpečnou. Tomu jistě napomůže, bude-li osídlena lidmi, kteří jsou Turecku aspoň poněkud zavázaní. Kdyby je naopak Turci naštvali, asi by to moc nefungovalo. Syrský uprchlík v Syrii se vlastně nezdá být tak docela uprchlíkem. To se může ukázat jako falešný dojem, a slabina projektu. Turci kteří by násilí bránili, mohou snadno vypadat, jako když si vyřizují účty s Kurdy. Ale třecí plocha je spíše mezi původními převážně kurdskými obyvateli, a uprchlíky, a ta by asi vznikla, ať by se bezpečnostní zóna budovala kdekoli. Kdyby Turci chtěli vraždit Kurdy, mají jich dost doma.

Zdá se, že v momentě kdy namísto kritiky zúčastněných politiků by obětem tohoto neštěstí pomohly peníze, světový tisk se přestal o věc zajímat. Hodně by syrským uprchlíkům mohl pomoci syrský prezident, kdyby nebyl stále zaměstnaný vyvražďováním své opozice. A tam bohužel končí absence zpráv ze které můj příspěvek čerpá svůj optimismus. Na rozdíl od turecké bezpečnostní zóny, nejnovější zprávičky o operacích Syrské a ruské armády v Idlibu, jsou staré dva dny. Spolehlivým zpravodajem pro ty kdo o tom chtějí slyšet je přirozeně sunnitská Al Jazeera. Ale překvapivý zdroj zpráv, na který jsem jako Čech pyšný, jsou stránky Člověka v tísni. Zoufalý boj nešťastného diktátora za vlastní uchování, je bohužel dlouhodobý proces, na jehož konci nemusí zůstat na živu ani jeho současní přívrženci. Vyvražďováním opozice neubývá, nýbrž naopak.

Sám bych rád věděl, jestli bych o věci dokázal podat nezaujatou zprávu. Tento příspěvek to zjevně není. V případě Středního východu je to opravdu těžké. I tak mi to vyšlo třikrát tak dlouhé, abych nezamlčel úplně všechny skutečnosti které mi protiřečí. Dokud se ale světový tisk snaží hodit vinu na Donalda Trumpa, s klidným srdcem jej budu zaujatě hájit. Aspoň do té doby, než něco opravdu zbabrá.

autor: Paul Jekyll

Poznámka redakce: Články prezentované přímo na tomto webu jsou autorským dílem daného autora a vyjadřují pouze jeho vlastní názory a myšlenky.