Nejtvrdší za všech opatření: izolace starých žen

„Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními / které se belhají k oknu / starou cestou vyšlapanou v koberci.“ To je začátek slavné básně Františka Halase Staré ženy, kterou napsal v roce 1935 a za niž byl svými levicovými a revolučními přáteli (byli-li to opravdu přátelé) kritizován, že to je „pesimistické kňourání“ (S. K. Neumann). Ve skutečnosti je ta mocná báseň prodchnuta citem a smutkem a hlavně pravdou, jíž je fakt, že na konci života jsou „tiché a tesklivé oči žen obrácené k zániku“.