Když už porušujeme lidská práva

Jazyk, jímž se dnes mluví o komunistickém režimu, občas trpí zvláštní neohrabaností. To špatné na něm je často popisováno výrazy „porušování lidských práv“, „komunistické represe“. Jsou vyzdvihována jména těch, kteří trpěli – ať už Milada Horáková, nebo chartisté, často aniž by bylo jasné, za co přesně – hlavně že trpěli. Na druhé straně přichází do módy nebýt jednoduchý a uznávat i jistou míru kontinuity, to, co z režimních vymožeností přežívá ku – přiznejme si to – ke všeobecné spokojenosti.