„Invaze je nejbolestnější film, na kterém jsem kdy pracoval“

Konečně vidíte, o čem všichni tak často přemýšlíme: každodenní život obyčejných Ukrajinců po 24. únoru 2022. Práci učitelek na základce, které se v krytu snaží nepřerušovat dětem výuku zeměpisu. Radost mladého páru, který si právě domů přinesl novorozeného syna. Cvičení zraněných vojáků a vojaček, lidí s náhradami končetin, kteří se v rehabilitačním středisku učí znovu chodit. Ukrajinskou svatbu, kde ženich i při obřadu zůstává v uniformě, a je jasné, že se brzy vrací do první linie. Pohřeb…

Přečtěte si celý zdrojový článek