Vražda Ann Widdecombeové jako apel proti lhostejnosti

Hrozba politického násilí se stává vážnou ve chvíli, kdy zevšední. Veřejná démonizace oponentů, živená přepjatými hyperbolami o existenčním nebezpečí či konci demokracie, se promění v běžný kolorit politické kultury. Spolu s ní se začne tolerovat i fantazírování o atentátu jako o prostředku, který by problém jednou provždy vyřešil, čímž dochází k prolomení důležitého tabu: to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se náhle stává představitelným, a tedy i možným.