Experiment je u konce

Nejvýznamnějšími událostmi v naší politice za posledních pár let jsou různé daňové inovace, které zavedla a dále zavádí naše vláda. Je potřeba uznat, že celá věc se děje s předchozím souhlasem občanů. Dokonce představa, že pan premiér pochytá ty, kdo v očích veřejnosti neplatí dost, mu možná právě vynesla rozhodující popularitu.

Slíbit každému, že vybere více daní od druhých, je od politika skvělý tah. Jednak to neznamená, že nemůže vybrat více i od vás. Ale jednak, i když vy zaplatíte také více, všichni ostatní dohromady zaplatí mnohem více, než vy. Takže pokud přejete státu, aby měl hodně peněz, nemůžete prodělat. Je to tak skvělá strategie, že v leckteré jiné zemi by s ní pana premiéra kopli do zadku. Přemýšlivým Čechům se ta myšlenka zjevně líbila, a pro svoji lepší budoucnost radostně hlasovali. Z politického hlediska si tedy nemají nač stěžovat.

Ale po hospodářské stránce začíná být jasné, že štěstí které potkalo náš stát, se na nás občany nepřeneslo. A dokonce že státu samotnému nově získané prostředky neprospívají tak, jak se nezištní voliči těšili. Je pravda, že sice máme rok od roku více státních zaměstnanců, ale schodek státního rozpočtu stoupnul. A hlavně: není líp. Vyšší náklady na podnikání se přirozeně promítly do cen nebo do konkurenceschopnosti podnikatele. I v Praze je při nejlepším pořád stejně, a mimo hlavní město se zavírají podniky a řídnou služby.

Zvláštní je, že sdělovací prostředky a nakonec i občané, se na celý ten hospodářský pokus stále dívají nezaujatě, jako by se jednalo o štěstí někoho jiného. Sem a tam mezi sebou si navzájem si předáváme papírky za všechno co kdo pro koho udělal, i když na účtenkovou loterii všichni dávno zapomněli. O probíhající šaškárně s DPH za pivo rozšafně vtipkujeme, a vlastně podvědomě ji mnoho lidí bere jako snahu státu, vyjít jim vstříc, což je naprosto absurdní. O nově plánované digitální dani dnes někdo (jméno mi uniklo) na ČT diskutuje z hlediska jestli se vyplatí nebo ne. Jako kdyby to na ní bylo to nejdůležitější. Jako kdyby sám nebyl občanem, který ji bude platit.

Je čas vyvodit z tohoto odvážného experimentu nějaké závěry, než bude opravdu hůř. Existuje mnoho různých názorů na to, k čemu by stát měl sloužit. Někdo chce, aby byl co nejmenší, mnoho lidí ale věří, že by se měl starat o zdravotnictví, a leckdo si myslí, že by měl přímo vyrovnávat bohatství občanů. Ale na jedné věci bychom se měli shodnout všichni: Smyslem státu určitě není, vybrat co nejvíce peněz, nýbrž co nejvíce prospět občanům. Zavádíme-li novou daň, mělo by to znamenat, že peníze které se z ní vyberou, nám lépe prospějí když je utratí stát, než když je utratíme my. Čili pokud zaplatíte více za něco co jste si koupili na eShopu, mělo by se vám to při nejmenším vrátit radostí, kterou vám skýtá váš stát. A to se prostě nestalo, a nestane. Ty peníze v ekonomice chybí, ať je vyberete od kohokoli, a už je nikdy neuvidíte.

Takže naopak, mnohem lepší by bylo, vrátit všechno tak jak to bylo předloni, než tahle kouzla začala. A to je přesně to co bychom měli všichni žádat, ať fandíme komukoli. Zejména ti kdo mají pana Babiše rádi, by mu to měli dát najevo ještě před volbami, a ostatní u voleb. Letos se volí do Senátu, nezůstaňte doma.

autor: Paul Jekyll

Poznámka redakce: Články prezentované přímo na tomto webu jsou autorským dílem daného autora a vyjadřují pouze jeho vlastní názory a myšlenky.