Zápisky duševně choré – 4. část
S mužem jsme spolu 44 let (někdy v soužití připomínajícím bouřlivou „italskou“ domácnost, jsem hodně vznětlivá), máme dvě dospělé dcery, dvě vnučky a dva vnuky. Já jsem založením „historická“ feministka, proto naprosto chápu vyjádření paní Bellové Proč nejsem feministkou.
Hrozně mě štve, že současné feministky s feministickou vědou o genderu, progresivismus a politická korektnost získaly na Západě takový vliv. Podle mě je to tím, že převážná většina lidí v každodenním koloběhu práce-domácnost nevěnovala pozornost tomuto hnutí s tažením proti „bílému hetrosexuálnímu muži“, kde vznikl pojem „sexismus“, …
V populaci je přibližně stejně žen jako mužů, ženám nic nebrání zakládat politické strany s programem, pro který by je ženy volily, takže by se dostaly do Parlamentu a do vlády. Taky jsem přesvědčená, že Existují lepší metody než kvóty.
O tom, co kdo bude doma dělat, jsem měla s mužem ještě leta po svatbě dohadovačky – když jsem se ho jednou zeptala, co tedy doma pravidelně dělá, tak mi odpověděl: „Řídím auto.“ (já jsem měla řidičák dva roky před svatbou, ale za volant mě muž nepouštěl, řídil rád). Když jsme měli 20 let od svatby, tak jsme se na moji žádost rozvedli – bouchly ve mně saze, když muž odmítl koupi myčky nádobí s tím, že doma jsou tři ženské (máme dvě dcery, já jsem v tu dobu vydělávala jako programátorka víc než můj muž tehdy vedoucí technického oddělení) – rozvedli jsme se s tím, že muž dostal do péče naše dvě puberťačky a dál jsme normálně žili v jedné domácnosti – ovšem muž ihned zakoupil myčku nádobí a začal si považovat všech prací, co jsem doma dál dělala, které před rozvodem bral za samozřejmost.
„V roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat a jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Metodika, kterou právě čtete, je vůbec prvním českým počinem v této oblasti, určeným široké veřejnosti.“ – to je citace z příručky z r. 2010 MŠMT Kultura genderově vyváženého vyjadřování, o níž je na stránkách Česká škola uvedeno – cituji: Skupina sociálních programů ve školství pod vedením náměstkyně Kláry Laurenčíkové připravila novou příručku vztahující se k genderově korektnímu jazyku. Způsob, jak mluvíme a píšeme a jak smýšlíme o realitě, spolu souvisí. Má vliv na to, jak stavíme priority k řešení a co naopak odsunujeme na okraj zájmu. A právě český veřejný prostor trpí masivním podceňováním žen.
Lékař má lepší image než lékařka, kuchař je důstojnější název než kuchařka a učitel má v obecném povědomí vyšší status než učitelka. Že se s jazykovou diskriminaci setkávají již dívky v předškolním a školním věku, doloží příklady v našem textu.
K tomu doporučuji si přečíst.
Pod blogem jedné z autorek této příručky Jany Valdrové jsem navrhla, aby se místo žena, muž a názvů všech profesí používalo jen slovo TODLECTO.
Doporučuji k přečtení i blog Co také patří do výuky češtiny genderové specialistky Jany Valdrové, která o sobě uvádí: „Ve své nejnovější knize Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit usvědčuje celebrity i instituce z jazykové diskriminace žen.“
Pod tímto blogem jsem napsala:
„Ženy, držte se plotny. Všude jinde je vaše přítomnost nežádoucí. A souvisí to s tím, jak se o vás mluví a píše.“
Nechápu Vaši logiku, paní Valdrová. O ženách se mluví podobně už celé roky, přesto máme vědkyně, brigádní generálku, vojákyně z povolání, europoslankyně, poslankyně, senátorky, velvyslankyně, hejtmanky, starostky, učitelky…, princip rovnosti je ukotven v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.
Sama píšete o ženách vědkyních, o řidičce Roučkové z rallye Dakar, o dívkách se zájmem o hokej, takže nám ženám nebrání dělat, co si vybereme, jak se o nás mluví a píše. Už za mých mladých let (jsem 57. ročník, od 80. let jsem pracovala v tenkrát převážně mužské profesi programátor analytik) si dívky a ženy vybíraly studium a zaměstnání podle svých zájmů a ne podle toho, jak se o ženách mluvilo a psalo.
Připomínám – v Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) je uvedeno:
Článek 6 – Politika citlivá ku genderovým problémům
Strany se zaváží, že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko
———-
Článek 12 – Obecné závazky
1 Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.
a je tam předepsaná politika, vzdělávání, financování, sběr dat, ohlašování a monitorování (což evokuje působení Velké sestry-gender zřejmě dvojčete Velkého bratra z Orwellovy knihy 1984)
Na stránkách Council of Europe je k Istanbulské úmluvě uvedeno: PRŮLOMOVÉ ASPEKTY ÚMLUVY
■Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Znamená to, že státy se budou muset zodpovídat, pokud nebudou na toto násilí adekvátně reagovat.
Podle mě je naprosto nepřijatelný takový průlom, že bude bráno jen násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace – to je v rozporu s Článkem 1 a 3 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, v ČR je ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., Istanbulská úmluva je prokazatelně sexistická – za pachatele násilí bere jen muže, odsouzeníhodné je jakékoliv násilí vůči komukoliv bez ohledu na pohlaví, takže je správná prevence a potírání násilí vůči všem bez ohledu na pohlaví oběti a pachatele, tedy Istanbulská úmluva v ČR by neměla být ratifikovaná.
Cituji z článku z r. 2017 Domácí násilí na mužích. Proč to ženy dělají a proč muži zůstávají?:
Věděli jste, že…
- Ve dvou z pěti případů domácího násilí jsou oběťmi muži.
Podle mě velmi závažné psychické násilí s celoživotními následky pro obviněné muže a jejich děti jsou křivá obvinění – viz:
Na internetu si ženy radí, jak obvinit manžely ze sexuálních útoků na děti
Proč jsou rozvádějící se otcové tak často obviňováni ze zneužívání dětí
Cituji z článku Sexuoložka Hanka Fifková: Smlouva chránící ženy míří proti mužům.
Istanbulská smlouva vzbudila debaty i vášně. Alarmující mi připadá, že ji kritizovala spousta právníků z různých zemí. Je to úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Nově definuje některé trestné činy.
V textu smlouvy jsou diskutabilní pasáže
4. Strany učiní nezbytná nebo i jiná opatření pro to, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního a fyzického projevu sexuální povahy, jejímž cílem je porušit důstojnost druhé osoby, byla vystavena trestnímu či jinému právnímu postihu.
Co je porušení důstojnosti dané osoby? Zase bude stačit to, aby žena ukázala prstem a řekla: „Me too. Porušil mou důstojnost tím, jak se na mě koukl!“
Cituji z článku Co Evropané považují za sexuální obtěžování? Britkám vadí zírání do výstřihu, Francouzkám pomrkávání.
Liší se názory na vtipy o sexu – zatímco Němci jsou v tomto směru relativně tolerantní a jen každý třetí považuje neslušné anekdoty za případ sexuálního obtěžování, téměř sedmdesát procent Britů sprosté poznámky obtěžují.
Kromě toho se většina britských žen domnívá, že muž překračuje hranici, když zírá ženám do výstřihu. Také Francouzi, známí kulturou flirtování, se v průzkumu ukázali být poměrně striktní. Každý čtvrtý považuje pomrkávání za sexuální obtěžování a pro šestnáct procent je tabu i pozvání na rande.
Podle mě vůbec není dobré, že není uvedeno, jaké jednání je sexuální obtěžování, ale záleží na tom, co oběť považuje za sexuální obtěžování. A po ratifikaci Istanbulské úmluvy bude hůř, protože sexuální obtěžování bude i verbální, přičemž některé ženy považují za sexuální obtěžování i vtipy nebo pozvání na rande.
V současnosti na Západě progresivismus je založen na myšlence pokroku a tolerance, přitom potlačuje „nekorektní“ a „nevhodné“ projevy, sílí cancel culture – „vymazání“ osob s „nesprávnými“ názory z veřejného života, kultury, univerzit… V minulosti na Východě taky docházelo k „vymazání“ osob s nesprávnými názory, taky byly potlačovány „nevhodné“ projevy, nebyla svoboda slova – ta je v současnosti na Západě sice uzákoněna, ale prakticky dochází k „umlčování“ osob s „nekorektními“ a „nevhodnými“ projevy, jak o tom napsal Adam Lalák v blogu „Co je svoboda slova a proč to tolik lidí nechápe“ – zřejmě ve jménu „dobra“ jdou z minula do budoucna nedobré praktiky, což je velmi špatně. Cituji z tohoto blogu (doporučuji k přečtení celý blog o svobodě slova, takovou já rozhodně nechci) Adama Laláka (který o sobě uvádí: „Studoval na univerzitě v Cambridge v Anglii, kde získal bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z filozofie.“):
Fenomén umlčení popsala anglická filozofka Rae Langtonová v klasické eseji Řečové akty a nevyřknutelné akty. Umlčení znamená, že řečový akt jedné osoby zabrání úspěšnému provedení řečového aktu osoby druhé. Langtonová se ve své eseji zabývá především řečovým aktem odmítnutí.
Muži často žertují o tom, že ženy tajně chtějí sex i ve chvílích, kdy to samy popírají. Tato domněnka je přítomna všude možně, od pornografických filmů až po Voltairův výrok, že „když dáma řekne ne, myslí tím ‚možná‘; když řekne možná, myslí ‚ano‘.”
Langtonová považuje toto mužské žertéřství za jednu z hlavních příčin častého výskytu znásilnění. Tyto vtipy totiž ubírají ženám autoritu, kterou potřebují k tomu, aby mohly mužům říci „ne“. Znemožňují jim provést řečový akt odmítnutí, protože je nikdo nebere vážně. Tento řečový akt se pro ně stává nevyřknutelným.
Toto „mužské žertéřství“ jsem znala už v mládí, přesto jsem v životě mnohokrát řekla mužům „ne“ a vždy to všichni respektovali.
Cituji z blogu genderové specialistky Jany Valdrové Jak se porcuje žena.
Výtvarnice a sociální kritička B. Lazroe upozorňuje na skutečnost, že některé vizualizace žen naplňují znaky „zločinu s jeho kriminálními nebo přinejmenším společensky zhoubnými účinky“. Lazroe navrhuje nazvat tento „nový druh zločinu“ termínem „vizuální útok“, jehož důsledkem je „překroucení, narušení, popření, ponížení a jiné způsoby opomíjení nároku na vlastní identitu“.
K vizuálním útokům na ženy dochází všude na světě. Jen ta míra se liší.
Některé ženy se na vlastním ponižování podílejí (motivují je peníze a obdiv), avšak naštěstí přibývá lidí, kteří si uvědomují odvrácenou stránku sexualizace a fragmentace žen. V diskusi pod výše zmíněnými úvahami o horňácích a dolňácích získala nejvíce hlasů poznámka „Tenhle server neuvěřitelně upadá“ – ženy a muži očividně chtějí žít v prostředí, v němž žena není bezduchý slepenec erotických míst, nýbrž individualita s mozkem, city, touhami a vlastní důstojností.
Já, moje dcery a vnučky jsme, stejně jako všichni ostatní lidé, individuality s mozkem, city, touhami a vlastní důstojností, o kterou
nás nemůžou v žádném případě připravit zmíněné reklamy, poznámky, vtipy, filmy…
Cituji z blogu genderové specialistky Jany Valdrové Tři životy a sex až za hrob.
Repríza pohádky o sexu až za hrob nám velmi citelně připomněla, že lidová tvořivost není národní poklad, který by se měl přijímat jako svatá hostie. Sexuální obtěžování a genderové stereotypy do moderních pohádek nepatří, i kdyby měly být „pouhou“ epizodou. Je jejich dnešní tolerance generačním problémem? Zaujmou příští režisérky a režiséři vůči nim nesmiřitelný postoj? Uvidíme, co přinese čas…
Doporučuji k přečtení:
– Škola v Barceloně zakázala knihy o Karkulce či Růžence. Jsou moc sexistické.
– Galerie skryla obraz s nymfami. Ukazuje prý ženu pouze jako objekt krásy.
– Minutová miss. Za slova o hidžábu a černoších vzali hned Američance korunku.
– Dítě je to nejhorší, co může někdo provést životnímu prostředí, tvrdí německá autorka
– Holky jsou na světě, aby byly maminky.’ Je nehorázné, že aktivistky volají po cenzuře, brání se Žáček – podle mě je šílené, že je ve vyspělé společnosti kritizovaná, že vytváří genderové stereotypy (od počátku lidstva jen ženy rodily děti), básnička Maminka od Jiřího Žáčka, žádná práce není důležitější než péče o dítě a jeho výchova, v dětech je naše budoucnost a mateřství si zaslouží oceňování, za což lze tuto básničku považovat.
– Zákaz nejlepších přátelství, School bans children from calling classmates their ‚best friend‘
Cituji z článku, který napsala genderová specialistka Lucie Zormanová Gender ve vzdělávání dětí a mládeže:
Také způsob, jímž jsou uspořádány školní činnosti, ovlivňuje představu dětí o genderu. Učitelé často při výuce používají různých forem separace podle pohlaví: nechávají například žáky nastupovat do dvojstupu nebo je rozdělují do dvou soutěžních týmů. Učitelé také přidělují žákům odlišné pracovní úkony: požádají například dívky, aby zalily květiny, a chlapce, aby přenesli lavice nebo obsloužili technické zařízení. Učitelé používají nejen fyzické, ale i verbální oddělováni, běžné oslovují žáky chlapci a děvčata. Žáci se však také sami separují do skupin podle pohlaví.
Pokud jsou žáci společně na školním hřišti, chlapci zabírají při hře daleko více prostoru než dívky a častěji vnikají do dívčího prostoru a ruší činnosti v něm probíhající než naopak. Při společných hrách chlapci často určují podmínky hry. Podobně jako společná hra na školním hřišti dává i spolupráce v malých skupinkách chlapcům příležitost uplatnit se ve vedoucí roli a zvyšovat si tak sebevědomí. Dívky, které jsou mnohem pasivnější a nechtějí se hádat, se podřídí jejich vedení, což oslabuje jejich sebevědomí (Gilligan, 2001; Renzetti, Curran, 2005).
Popsané skutečnosti mají tři vzájemně provázané důsledky. Odrazují dívky a chlapce od vzájemné spolupráce, děti si zvykají cítit se lépe v kolektivu stejného pohlaví a dochází k posilování genderových stereotypů (Gilligan, 2001).
načež dále genderová specialistka Zormanová uvádí – cituji:
Utváření pozitivnějšího vzdělávacího prostředí
Školy segregované podle pohlaví podle mnoha výzkumů provedených v ekonomicky vyspělých západních, hlavně anglicky mluvících zemích, kde se zakládají v dosti velkém množství, poskytují pozitivnější vzdělávací prostředí pro chlapce a dívky.
Ještě cituji z tohoto článku:
V dnešní společnosti se objevuje i názor, že dochází k tzv. genderové dekonstrukci, tj. rodové rozdíly mezi muži a ženami se budou prolínat a tím smazávat, až jednou zbudou pouze biologické rozdíly. Tento vývoj by v konečném důsledku mohl znamenat, že v budoucnosti jediným rozlišujícím prvkem mezi muži a ženami zůstanou jen pohlavní rozdíly biologické (Šmausová, 2003).
Žena se od muže prokazatelně liší nejen fyzicky, ale i psychicky vlivem hormonů, ty mají vliv i na „stavbu“ mozku, žádná žena se nemůže stát otcem dítěte, žádný muž se nemůže stát matkou dítěte – přesto v ČR je dokonce dítě, které má v rodném listě uvedené jako rodiče dva muže – kvůli tomu jsem 9.6.2019 poslala mail nejvyššímu státnímu zástupci, kde jsem napsala:
Podle mě je trestuhodné rozhodnutí soudce v případu – cituji z idnes z článku „První český pár gayů uspěl u Nejvyššího soudu, oba je uznal za rodiče“ z 19. května 2018:
Karolína je tak vůbec prvním dítětem českého páru, které bude mít v rodném listě uvedeny dva rodiče stejného pohlaví.
protože přestože podle LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.:
Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní OCHRANA DĚTÍ a mladistvých JE ZARUČENA.
—
soud tímto rozhodnutím nehájil právo každého dítěte od narození znát své rodiče a na jejich péči, oba muži v žádném případě nemohli být rodiči dítěte, soud měl dát příkaz k oznámení jména a údajů o matce dítěte a k testu DNA pro určení otcovství.
Rodný list je matriční doklad, potvrzující narození člověka a základní údaje o něm. Obsahuje zpravidla jméno a příjmení dítěte, datum a místo jeho narození, popřípadě také osobní identifikační údaj (v ČR rodné číslo), a údaje o rodičích.
Úmluva o právech dítěte byla publikována ve Sbírce zákonů jako sdělení Federálního Ministerstva
zahraničních věcí pod č. 104/1991 Sb. – z něhož cituji:
Článek 7
1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
(viz vlada.cz/cz/pracovni-a-pora… )
V článku „První český pár gayů uspěl u Nejvyššího soudu, oba je uznal za rodiče“ z 19. května 2018 je uvedeno:
„Rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležité symbolicky v tom, že se jedná o první český stejnopohlavní pár, který byl uznán právoplatnými rodiči, ale hlavně tím potvrdil, že se bude držet judikatury Ústavního soudu a své předchozí judikatury z loňského roku a bude obdobně rozhodovat i do budoucna,“ říká advokát Petr Kalla, který se této problematice věnuje.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy…
CO JE TO ZA SPOLEČNOST, KTERÁ NEHÁJÍ PRÁVO KAŽDÉHO DÍTĚTE OD NAROZENÍ ZNÁT SVÉ RODIČE A NA JEJICH PÉČI? Kdo má hájit práva dítěte, když to nedělají rodiče?
I děti leseb a gayů mají právo od narození znát své rodiče a na jejich PÉČI (to je možné, když jsou rodiče živi, známi a soud je nezbavil rodičovské odpovědnosti, která zahrnuje i povinnost pečovat o dítě), proto je zavádějící název spolku Jsme fér, který prosazuje možnost pro stejnopohlavní páry uzavírat manželství, podle mě rozhodně nejsme fér k dětem v uvedeném případě a je žalostné, kam se vyspělá západní společnost posunula – místo důrazu na rodinu (bez života není život) klade důraz na individualismus, místo hájení práva každého dítěte znát své rodiče a na jejich péči je tu volání po „právu“ na dítě (bez ohledu na zájmy a práva dítěte), po „právu“ homosexuálů uzavírat manželství, přestože přirozeně nemůžou nikdy mít společné dítě, tedy založit rodinu…
Dítě se nikdy nemůže narodit stejnopohlavnímu páru, takže dítě nikdy nemůže mít 2 matky nebo 2 otce. Pro každé dítě je přínosné, když je v péči obou rodičů, případně adoptivních rodičů nebo pěstounů obou pohlaví – tedy ženy a muže, protože se liší nejen fyzicky, ale i psychicky vlivem hormonů, ty mají vliv i na „stavbu“ mozku – takže dítě se v jejich péči učí poznávat „svět“ žen a „svět“ mužů a soužití těchto dvou „světů“.
Podle mě k tomu je rozhodně dobré si velmi pozorně přečíst:
Nevhodný text
Cituji ze stránek denik z článku z 26.2.2019 (bylo to, už není na https://www.denik.cz/…tml) Jak bude vypadat rodina za pár let? Jeden z tradičních členů v ní bude chybět:
Ta zpráva je šokující: podle průzkumu, který zahrnul přes 15 000 osob, polovina českých žen nepovažuje přítomnost otce v rodině za nezbytnou. Je fajn, když je, ale bez něj prý také není zle.
Názor, že i neúplná rodina může dítěti bez problémů zajistit splnění všech potřeb, byl ještě nedávno považován za téměř kacířský. Dnes si každá druhá žena troufá dobře vychovat svého potomka sama.
Přitom každé dítě má právo od narození znát své rodiče a na jejich PÉČI (viz Úmluva o právech dítěte).
Podle mě když matka neuvede do rodného listu otce svého dítěte, je to jasná svévole, od narození dítěte matka a otec dítěte mají rodičovskou odpovědnost a trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud (viz Předpis č. 89/2012 Sb. Nový Občanský zákoník – Oddíl 3 – Rodiče a dítě § 858) a ze strany té matky zásadní porušení práva dítěte od narození znát své rodiče (tedy matku a otce) a na jejich péči (viz Úmluva o právech dítěte) a svévolné porušení článku 32 Listiny základních práv a svobod – ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.:
Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
Podle mě když žena neuvede do rodného listu otce dítěte, to lze považovat za únos dítěte, navíc jedná se o svévolné zrušení rodičovské odpovědnosti otce dítěte, kterou má jako rodič od narození dítěte, přitom trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Rodiči v původním slova smyslu jistě jsou biologičtí otec a matka dítěte, ti mají ze zákona vůči svému dítěti povinnosti a každé dítě má od narození právo na jejich péči – cituji z Předpis č. 89/2012 Sb., Nový Občanský zákoník – Oddíl 3 – Rodiče a dítě § 858:
Rodičovská odpovědnost zahrnuje POVINNOSTI a práva RODIČŮ, která SPOČÍVAJÍ V PÉČI O DÍTĚ, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen SOUD.
Každá žena (bez ohledu na sexuální orientaci), která neuvedla do rodného listu otce svého dítěte, prakticky připravila své dítě o jeho otce,
každý gay, který neuvedl do rodného listu matku svého dítěte, prakticky připravil své dítě o matku. – to je ve vyspělé západní společnosti naprosto beztrestné – to je možné jen přístupem lidí ve společnosti k rodině a dodržování zákonů – v tomto případě nedodržování rodičovské odpovědnosti a Článku 32 ústavního zákona č. 2/1993 Sb..
Před osvojením se dítě musí někomu narodit:
– dítě se nikdy nemůže narodit stejnopohlavnímu páru, vždy se narodí svým rodičům, matce a otci – ženě a muži
– matka a otec dítěte mají od narození dítěte rodičovskou odpovědnost, trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud
– při narození dítěte se rodiči stávají otec a matka dítěte, každé dítě má od narození právo znát své rodiče, tedy otce a matku, a na jejich péči (viz Úmluva o právech dítěte)
– žádná žena se nemůže stát otcem dítěte, žádný muž se nemůže stát matkou dítěte, rodiči při narození dítěte se stávají jeho otec a matka, takže i po osvojení by dítě mělo mít otce a matku.
Mě hrozně rozčiluje (což mi nedělá dobře, může to zapůsobit jako spouštěč – takže to má co dělat v zápiscích duševně choré) v současnosti – že „Vymknuta z kloubů doba šílí“ – to mě napadlo, když jsem si přečetla články:
– Univerzita odstranila po stížnostech studentů „rasistický“ balvan,
– Návrh Šlechtové na pěstounství pro homosexuály neprošel o tři hlasy
a napadlo mě, jak téměř bez povšimnutí jsme posunuli jinam „balvany“:
– rodiny a rodičovství („První český pár gayů uspěl u Nejvyššího soudu, oba je uznal za rodiče„, „Z holek mají být maminky, stojí v čítance. Jste genderové džihádistky, vzkázal kritičkám básník„, „Nevhodný text„, „Nevhodný text II.„),
– pohlaví („Cyril Höschl: Máme minimálně 63 pohlaví„, „Výbor pro sexuální menšiny pracuje na zavedení práva zvolit si pohlaví. I bez operace„)
Firmy obchodované na burze NASDAQ budou muset mít ve vedení LGBT nebo rasové menšiny
– „Progresivistická ideologie zasahuje“- UŽ JE TO TADY! Jsem 57. ročník, tak dokážu posoudit ten progres – za mého mládí ve vedení firem museli být členové KSČ a progres je i v požadovaném „původu“ – za mého mládí to byl dělnický, teď LGBT nebo rasové menšiny. KUPŘEDU LEVÁ, ZPÁTKY NI KROK – progres je progres – vždy v zájmu všeho lidu!
Moc si přeji, aby přišel ke slovu zdravý rozum a k výše uvedenému dosud mlčící většina se ozvala a zarazila progresivismus, genderové šílenství a politickou korektnost, rozhodně nechci, aby moje vnoučata vyrůstala ve společnosti, kde „vládnou“ i za pomoci cancel culture (kulturou rušení – „vymazávání“ lidí z universit, kultury…).