Zápisky duševně choré – 12. část – Kolektivní vina

 K čemu vede vyvolání kolektivní viny?

„Představu kolektivní viny mužů za svou eventuální mužnost zviditelnila například australská střední škola Brauer College ve Warrnamboolu, která donutila své studenty, aby se omluvili dívkám za veškerá příkoří, která muži ženám páchají. V nastoupené řadě stáli i dvanáctiletí chlapci, kteří nevěděli, která bije, ale cítili se jako na pranýři. Akce se naštěstí nesetkala s pochopením u žáků i jejich rodičů a škola se za své jednání omluvila. Nicméně je to precedens, protimužská hysterie dospěla do stavu, kdy bude vítáno, případně vyžadováno sebemrskačství vždy provinilých mužů. “ – citace z blogu Věry Noskové Ať si muži popláčou. 

 Na Západě je řadu let uznávaná Listina základních práv a svobod (v ČR jako ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), kde je ukotven princip rovnosti. Aplikace stejných možností, práv a povinností na všechny, tak aby nebylo rozlišováno mezi lidmi skrze jejich ekonomický či společenský status, věk, pohlaví, etnickou příslušnost a další diskriminační měřítka.

V EU vedlo vyvolání kolektivní viny bílých heterosexuálních mužů k tomu, že většina lidí neprotestovala proti porušení principu rovnosti v následujících případech :

1. Přestože v EU je zakázaná jakákoliv diskriminace, dost států ratifikovalo Istanbulskou úmluvu:

– která považuje za pachatele násilí jen muže,

– kde je obsažena definice násilí jen vůči ženám: “násilí vůči ženám” je chápáno jako porušování lidských práv a forma diskriminace žen a budou se jím rozumět veškeré činy gendrového násilí, jež vyústí anebo mohou vyústit ve fyzickou, sexuální, psychickou či ekonomickou újmu či strádání žen, včetně hrozeb takovýmito činy, donucování nebo svévolného omezování svobody, ať k nim dochází na veřejnosti nebo v soukromí. 

–  kde se státy zavazují, že budou zohledňovat genderové hledisko,

– kde je předepsaná politika, vzdělávání, financování, sběr dat, ohlašování a monitorování (což evokuje působení Velké gender sestry – zřejmě dvojčete Velkého bratra z Orwellovy knihy 1984).

Na stránkách Council of Europe  jsou k Istanbulské úmluvě uvedeny PRŮLOMOVÉ ASPEKTY:

■ Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Znamená to, že státy se budou muset zodpovídat, pokud nebudou na toto násilí adekvátně reagovat.

Přitom na Západě řadu let je násilí trestné bez ohledu na pohlaví oběti a pachatele; i ženy se dopouštějí násilí na ženách a mužích (Ve dvou z pěti případů domácího násilí jsou oběťmi muži. ), včetně křivých obvinění, která mají trvalý dopad na muže a jejich děti. Ženy stejně jako muži mají možnost svobodné volby ve všech oblastech života, studovat, pracovat, zakládat firmy, politické strany, volit, být voleny, ženy jsou schopné a vykonávají i vysoké funkce i bez kvót pro ženy.

2. Přestože podle LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE  je zakázaná jakákoliv diskriminace, Evropský parlament schválil Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě, kde žádá členské státy, aby lidem afrického původu (kteří se narodili nebo žijí v Evropě či jsou evropskými občany) zajistily adekvátní bydlení a žádá Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU.

Přitom všechny členské státy EU jsou zadlužené, ve všech je nezaměstnanost, asi ve všech jsou bezdomovci, kteří nejsou afrického původu, a v tu dobu:

– v bbc zveřejnili  African migration: Five things we’ve learnt: „More than one in three Africans have considered emigrating;

–  researchers for Afrobarometer say. For those saying they want to leave the continent, Europe (27%) and North America (22%) were the next biggest destinations.“

– v ekolistu zveřejnili Přelidnění – slon v místnosti, o kterém se nemluví:  „Lidstvo čelí bezprecedentnímu populačnímu růstu, který nemá v lidské historii obdoby. Tento růst, respektive jím způsobené přelidnění, ohrožuje nejen lidstvo, ale i život na této planetě. Přesto však panuje tabu o těchto problémech otevřeně a veřejně hovořit. Je to způsobeno i tím, že rapidní populační růst se odehrává a do konce tohoto století bude odehrávat v Africe, převážně subsaharské, což znamená riskovat nařčení z rasismu a neokolonialistických ambicí.„

Istanbulská úmluva i Usnesení Evropského parlamentu o základních právech lidí afrického původu v Evropě porušují princip rovnosti ukotvený v Listině základních práv a svobod, takže jimi nebudujeme dobrý budoucí svět 

– CUI BONO?