Borovička na počest alchymisty Paracelsa
Večer ve Smolníku byl magický, jak může být pomalé letní stmívání v městečku zapomenutém v čase a dějinách. Obloha nejdříve růžová zvolna fialověla a pak přecházela do temné modři, na níž vyšly hvězdy a objevil se měsíc. Obrysy kostelní věže, zvonice a barokního sloupu temněly a jevily se jako monstrance odložené z procesí, které už se nekonají. Ze starého hornického městečka Schmöllnitz zbylo pár kulis, které v pozdně večerní iluminaci vytvářely melancholické kouzlo tichého zániku a rozpadu.
