Vůně domova (povolební fejeton)

Posadil jsem se do svého sedadla ve vlaku z Ostravy do Prahy. Vedle mě přes uličku seděla dvojice mladých lidí a naproti nim trůnil jejich výstavní kocour jen tak na vodítku. Cesta bude dlouhá, tak proč ho trápit v nějaké kleci. Připadal mi obdivuhodně ukázněný. Zbožňuju zvířata, která tohle zvládnou s noblesou a tváří se ve vlaku jako doma na gauči. Za okny svítilo podzimní slunce, káva, kterou nám donesli, se dala pít, i když zázrak to nebyl. Ale ten tu nikdo neočekával. Všichni působili…

Přečtěte si celý zdrojový článek