Buď s námi, jaro

Uprostřed února jedu tramvají a myslím na jaro. Nejspíš hodně předčasně, ale letos se mi zima nějak nepozdává, nějak mi studeně zalézá pod svetr. Zaklekla si na mě, jak by možná řekl jistý politik. Slunce mi připadá dál než jindy a já nějak přehnaně dlouho rozsvěcím nejsilnější žárovku v kuchyni, abych si aspoň trochu užil vytouženého světla. V jednom islandském filmu mě zaujala lampa, která prý Seveřanům dokáže simulovat slunnou atmosféru, aby nepropadali depresím. Deprese naštěstí nemám, ale…