Dobrý den, Jano

Janu Klusákovou jsem poprvé uslyšel v rozhlase někdy v polovině osmdesátých let. Pozvali ji jako znalkyni ruské kultury do pořadu Mikrofórum. Zaujala mě hned svým pozdravem. V tomto pořadu bylo tehdy zvykem každému tykat a říkat žoviálně „ahoj“. Jenže tentokrát po tom protivně vlezlém „Ahoj Jano!“ přišla mrazivě civilní odpověď: „Dobrý den.“ Možná se vám to zdá málo, ale ten její pozdrav zapůsobil jako z jiného světa. Z toho normálního, kde se nehraje divadlo.